Listy máty peprné si díky šetrnému řemeslnému zpracování a sušení uchovávají přirozeně sytou barvu a silné, chladivé aroma. Mátový nálev je ideální volbou pro šálek po vydatném jídle, kdy účinně napomáhá trávicímu traktu.
Účinky a použití nálevu:
- Zažívací komfort: Spolehlivě pomáhá odstraňovat pocit plnosti, těžkého žaludku a mírní nadýmání či plynatost po jídle.
- Činnost žaludku a střev: Přispívá k normální funkci celé trávicí soustavy a napomáhá relaxaci hladkého svalstva trávicího ústrojí.
- Osvěžující tip: V letních měsících je mátový nálev vynikající vychlazený jako ledový čaj s plátkem citronu pro dokonalé osvěžení těla i dechu.
Návod na přípravu čaje (nálevu):
- 1 čajovou lžičku sušené máty zalijte 200 až 250 ml vroucí vody.
- Nádobu přikryjte pokličkou, aby v čaji zůstaly zachovány všechny cenné vonné silice.
- Nechte louhovat 5 až 7 minut a poté sceďte.
- Popíjejte vlažné, nejlépe po jídle nebo kdykoliv během dne pro osvěžení.
Klášterní historie: Významný benediktinský opat Walafried Strabo ve svém slavném zahradnickém díle Hortulus z 9. století věnoval mátě velkou pozornost. S nadsázkou napsal, že odrůd a využití máty je tolik, že by je nikdo nedokázal plně spočítat. V klášterní medicíně ji mniši ordinovali zejména pro prohřátí „unaveného a chladného žaludku“ a pro celkové povzbuzení těla.
Složení: 100% sušené listy máty peprné (Mentha piperita)
Hmotnost: 50g
Upozornění: Vzhledem k vysokému obsahu intenzivní mentolové silice se užívání mátového čaje nedoporučuje během těhotenství a v období kojení, protože máta může prokazatelně tlumit a zastavovat tvorbu mateřského mléka.
Hodnocení produktu
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Historie opatství Aiguebelle
Klášter Aiguebelle byl založena v roce 1137 na hranicích Dauphiné a Provence mnichy z Morimondu, čtvrté dcery Cîteaux založeného v roce 1115 v Champagne. Klášter je postaven v izolovaném údolí, jak by cisterciácká tradice říkala, na soutoku tří potoků, odtud název "krásné vody", Aiguebelle.
Ve 12. století klášter těžil z darů sousedních pánů a značně rozmnožil své území: vlastnil pozemky až k úpatí Mont Gerbier-de-Jonc.
Od 14. století se množily zkoušky: stoletá válka, černá smrt, pokles povolání, zejména laických bratří, kteří udržovali hospodářskou činnost. Půda byla většinou pronajímána.
Po roce 1515 již opaty nevolili mniši, ale jmenoval je král: jsou doporučujícími opaty mimo klášter, a proto se ne vždy starají o potřeby svých mnichů nebo o horlivost své komunity.
Když byli mniši v roce 1791 přes velkou francouzskou revoluci rozehnáni, byli jen tři. Klášter byl poté vydrancován a následně prodán jako národní majetek. Jeho odlehlost od komunikačních tras ho zachrání před demolicí.
Nepřítomnost mnichů trvala necelých 25 let: v roce 1815 přišla skupina cisterciáků, aby klášter oživila. Pocházejí ze Švýcarska a pocházejí ze skupiny francouzských mnichů z opatství La Trappe, kteří pod vedením otce Augustina de Lestranges cestovali po celé Evropě pronásledováni revolučními armádami a umožnili klášterní a cisterciáckou obnovu ve Francii po pádu Napoleona.
Komunita Aiguebelle se rychle rozvíjí: v roce 1850 má 233 mnichů a založí mnoho dalších klášterů, z nichž většina stále žije: Staouéli, který se stane Notre Dame Atlasu v Alžírsku (ze kterého se zrodily dvě nové komunity: Notre Dame z Tibhirine v Alžírsku a Notre Dame Atlasu v Maroku), Les Neiges v Ardèche, le Désert u Toulouse, les Dombes severovýchodně od Lyonu, Acey v pohoří Jura a pak Koutaba v Kamerunu. Zajišťuje také otcovství komunity mnišek: Notre Dame z Bon Secours (Blauvac) ve Vaucluse.
Opatství Aiguebelle dnes
Komunita Notre-Dame d'Aiguebelle má v současné době 17 mnichů ve věku 50 až 98 let a pokračuje ve svém mnišském životě tím, že se snaží žít z díla vlastních rukou, pomáhat chudým, jak je to jen možné a přivítat ty, kteří si chtějí sdílet náš mnišský život v tichu a modlitbě.
Další foto a video, i texty https://www.abbaye-aiguebelle.cef.fr/aiguebelle-aujourdhui/porte-folio-et-videos